Infekční laryngotracheitida

Kotcový kašel, nebo také infekční  laryngotracheitida (v anglické literatuře označovaná jako infekční tracheobronchitída), je akutní, velmi nakažlivé onemocnění dýchacích cest, hlavně hrtanu, průdušnice a průdušek, projevující se náhlým záchvatovitým kašlem, případně výtokem z nosních otvorů a očí. Postihuje hlavně psy, v menší míře i kočky a setkáváme se s ním především v oblastech s velkou koncentrací zvířat (městské aglomerace, chovy, cvičiště, útulky a hotely apod. )

 

Původce a přenos.

Většinou se jedná o onemocnění vyvolané více původci. Nejčastějšími původci  jsou  virus parainfluenzy psů(CPiV) a bakterie Bordetella bronchiseptica. Z virů se mohou také uplatnit  adenovirus psů 2 (CAV-2), virus psinky (CDV-Canine distemper virus), reovirus a psí herpesvirus. Z baktérií druhy z rodu Pasteurella, Pseudomonas, Klebsiella a Streptococcus případne Mycoplasma. CPiV a CAV-2 jsou vysoce nakažlivé, do organizmu se dostávají inhalační cestou, usadí se na sliznici dýchacích cest, kde se pomnožují.  U těchto virů nedochází k virémii (průniku virů do krevního oběhu) a ani k rozšíření do ostatních orgánů.  Svým působením na sliznici tak připravují „živnou půdu“ pro následnou kolonizaci bakteriemi, především výše popisovanou bordetelou. Ta se v populaci přenáší hlavně kapénkovou infekcí, ale také kontaminovanými napájecími miskami, rukami majitelů apod.

Klinické příznaky.

Po nakažení většinou uplyne 3-10 dní, než se objeví první příznaky. Pokud je onemocnění vyvolané pouze samotnými viry, je charakterizované náhlým objevením se záchvatů kašle. Kašel je suchý, s vysokým tónem a dá se velmi snadno vyprovokovat stlačením průdušnice. Onemocnění je lehké a většinou odezní spontánně.  Při onemocnění způsobených kombinací virů a bakterií, dochází k postižení všech oddílů horních cest dýchacích, což se mimo akutního kašle může projevit také výtokem z nosu a očí. Objevuje se vykašlávání hlenu a dávení, které majitelé často zaměňují za zvracení, nebo za marné pokusy vykašlat zaseknuté cizí těleso. Pokud neprobíhá léčba, objevuje se nejdříve zvýšená teplota až horečka, nechutenství, apatie a onemocnění může dospět až k zápalu plic (hlavně u štěňat a psů s oslabeným imunitním systémem).

 

Diagnostika.

Nejdůležitějším údajem, samozřejmě mimo akutního kašle, je pro Vašeho veterináře kontakt Vašeho psa s jinými psy, hlavně už postiženými onemocněním.  Toto samo o sobě většinou stačí na stanovení diagnózy. Při lehčích formách onemocnění není nutné provádět další vyšetření, protože výsledky  jsou většinou nespecifické.  Podrobnější vyšetření se doporučuje u psů s výraznými dýchacími problémy, horečkou, výtokem z nosu a očí. Tehdy by měl Váš veterinář odebrat krev na hematologické vyšetření (některé laboratoře nabízejí vyšetření přímo pro kašlajícího psa) a provést  rentgen plic. Nejdůležitějším vyšetřením při takovýchto

 

komplikovaných stavech je bakteriologická kultivace se stanovením citlivosti. Na kultivaci se odebírají vzorky – výtěry z nosu ( ty je ale velmi problematické vyhodnotit a většinou nemají dostatečně vypovídající hodnotu kvůli přítomnosti běžné mikroflory).  Přesnější výsledky nabízí kultivace výtěru z hrtanu a nebo vzorek výplachu z průdušnice či průdušek. 

Terapie.

Lehké nekomplikované formy onemocnění většinou odeznějí sami. Nutná je v tomto případě pouze izolace psa a klidový režim, protože jakákoliv zátěž provokuje kašel. U komplikovaných forem je mimo těchto opatření nutná také  aplikace širokospektrálních antibiotik (nebo ideálně dle výsledků kultivace) v kombinaci s lékem, který potlačuje zánět. Pokud zvíře vykašlává, je vhodné nasadit léky podporující vykašlávání (ovšem toto většina autorů nedoporučuje), případně na jeho podporu používat zvlhčovač vzduchu.  Použití antitusik (léky proti kašli) případně také bronchodilatátorů (léky na rozšíření průdušek) je s otázkou, protože kašel plní ochrannou funkci „čističe“ dýchacích cest. V případech těžkého postižení, kdy se  již vyvinul zápal plic, je vhodná několikadenní hospitalizace pacienta pod neustálým lékařským dozorem.

Prevence.

Mimo základních opatření jako je omezení kontaktu s jinými zvířaty, omezení návštěv prostorů s velkou koncentrací zvířat, je vhodným preventivním opatřením vakcinace. Na trhu je několik vakcín, které se aplikují podkožně. Protilátky vytvořené po takovéto vakcinaci se ale „bijí“ s mateřskými protilátkami, proto by se měla štěňátka očkovaná před 16.týdnem věku ještě přeočkovat za 3-4 týdny od první vakcinace. Je dostupná také vakcína, která se aplikuje intranazálne (nakape se do nosu). Po takovémto očkování se protilátky vytvoří do 72 hodin a pokud se tyto protilátky „nebijí“ s mateřskými protilátkami, mohou se touto vakcínou očkovat i štěňátka stará 2 týdny.  Mateřské protilátky pro psincovému kašli mají štěňata od vakcinovaných matek. V případě jakéhokoliv podezření je lepší hned navštívit Vašeho veterinárního lékaře.

 

Váš ANIMAL (MVDr.Lucia Kucháriková, MVDr. Markéta Rázgová)